Ježíš
Věříš mu?
Bůh, který dává smysl
Svět kolem nás není dílem náhody. Každý detail – od dokonalosti přírody až po složitost lidského života – nese jedinečný otisk Stvořitele. Bůh nás nejen stvořil, ale také nám dal hluboký smysl existence.
Co kdyby smrtí náš život neskončil? Pokud má vše kolem nás svůj účel, pak i náš život směřuje k něčemu důležitému. Bůh je tak mocný, že se nám přiblížil v lidské podobě Ježíše Krista. Skrze něj ukázal svou lásku ke každému z nás.
Bůh není jen nějaká neosobní energie – je živý, milující a má pro nás plán. A nejlepší na tom je, že ho můžeme osobně poznat. Stačí ho upřímně hledat. Otevři mu své srdce v modlitbě a dovol mu vstoupit do svého života. On čeká.
Ježíš Kristus změnil svět
Fiktivní postava? Určitě ne! Život, učení a skutky Ježíše Krista jsou historicky doložené a zaznamenané nejen v Bibli. Jeho příchod způsobil duchovní revoluci, která vedla ke vzniku církve – společenství, které žije a roste už více než 2000 let.
Stačí se začíst do jeho slov a okamžitě poznáte, že jsou jedinečná. Ježíš nebyl jen dalším filozofem nebo učitelem – byl Božím Synem.
Narodil se jako člověk, žil mezi lidmi, pracoval jako tesař. Ale jeho slova měla moc. Nehlásal jen teorie – mluvil o tom, co znal a svá slova potvrzoval skutky.
Dokazoval svůj původ zázraky, naplněnými proroctvími, ale především svou dobrovolnou obětí na kříži a vítězstvím nad smrtí. A i když je pravdivost těchto událostí jen předmětem víry, spousta křesťanů po celém světě může dosvědčit jedno – Ježíš žije! Proměňuje životy, dává naději a prokazuje svou lásku každému, kdo mu věří.
Nejlepší zpráva života
Křesťané tomu říkají evangelium. A skutečně – je to ta nejlepší zpráva, jakou můžeme slyšet! Dá se shrnout jednoduchým, ale hlubokým veršem z Bible:
„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět zachráněn.“ (Jan 3:16–17)
Od čeho jsme byli vlastně zachráněni? Ježíš na sebe vzal naše hříchy, aby nás od nich očistil. Představte si to jako vyléčení ze smrtelné nemoci – čekala nás smrt, ale díky němu máme naději na nový život. A nejen to! Skrze Ježíšovo vzkříšení dostáváme příslib věčného života s Bohem.
Je to dar čisté Boží lásky a milosti. Nikdo si nemůžeme nebe zasloužit vlastními silami, protože jsme všichni byli poznamenáni hříchem. A právě proto Bůh nabídl řešení – Ježíše Krista. Přijmout ho znamená přijmout nabízený nový život.
Čemu věříme
Otázky ohledně víry
Proč Bůh dopouští zlo?
Bible: „Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy.“ (1. Jan 1:5)
Praxe: Na zemi vidíme utrpení – mezi nevěřícími i věřícími. Proč to Bůh dovolí?
Názor: Podobně jako z výšky vidíme celou krajinu i to, kam tečou řeky, Bůh vidí souvislosti, které my zatím vidět nemůžeme. Přijde čas, kdy bude spravedlnost vykonána nad každým, kdo zlo působí. Ježíš za nás položil život, aby zlo ztratilo nad člověkem moc. To, co dnes pozorujeme, je z velké části důsledkem toho, jak lidstvo jako celek nakládá s Ježíšovou obětí. Je nám ponechána svobodná vůle a Bůh do ní nevstupuje silou.
Sex před svatbou
Bible: „Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali smilstva, aby každý z vás uměl žít se svou vlastní ženou svatě a s úctou, nikoli ve vášnivé žádostivosti jako pohané, kteří neznají Boha.“ (1 Tes 4:3–5)
Praxe: Mezi většinou křesťanů je předmanželský i mimomanželský sex nepřípustný. Mimo církev se ale nejčastěji setkáme s odůvodněním, že lidé se musí poznat ve všem, než vstoupí do manželství.
Názor: Smyslem tohoto přikázání je stavět manželství na odpovědné lásce, nikoli na touze po sexu. Sex má v manželství důležité místo a prohlubuje lásku i v tělesné oblasti. Mnoho žen bylo využito bez závazku celoživotní lásky. Jinými slovy: své tělo dávejme jen tomu, kdo za něj zaplatil závazkem lásky a věrnosti.
Andělé
Bible: „Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?“ (Žd 1:14)
„Bratrská láska ať trvá; s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud – tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly.“ (Žd 13:1–2)
Praxe: Mezi nekřesťany panují o andělech zhruba dvě představy – buď vůbec neexistují, nebo jsou předmětem esoterických fantazií, často ovlivněných filmy nebo výtvarným uměním. Ani mezi křesťany není téma andělů zcela bez mýtů, protože Bible o nich záměrně nemluví do podrobností.
Názor: Andělé jsou podle Bible duchové poslaní k určitému úkolu. Někdy mohou mít podobu člověka, který nám pomohl a už jsme se s ním nikdy nesetkali. Existují i padlí andělé – tzv. démoni – poslové ďábla. S těmi se člověk může setkat, pokud provozuje praktiky z oblasti magie a okultismu. Takové pokusy jsou ale pro člověka nebezpečné.
Desátky
Bible: „Tento kámen, který jsem postavil jako posvátný sloup, stane se domem Božím. A ze všeho, co mi dáš, odvedu ti poctivě desátky.“ (Gen 28:22)
„Všechny desátky země z obilí a z ovoce stromů budou Hospodinovy; jsou svaté Hospodinu.“ (Lv 27:30)
„Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat.“ (Mt 23:23)
Praxe: Financování církve funguje různě. Sbírky jsou rozšířené všude, ale provoz církve je většinou řešen členskými příspěvky nebo desátky – tedy desetinou příjmu. V evangelikálních církvích jsou desátky obvyklé, zpravidla však doporučené, ne povinné.
Názor: V Novém zákoně není desátek výslovně přikázán, ale tato praxe byla ve starověku obecně rozšířená a ve Starém zákoně ji Bůh přímo nařizoval. Vzhledem k přesvědčení, že Bůh pečuje o celý náš život, považujeme desátky za funkční způsob, jak financovat církev bez státních dotací. V duchovním smyslu jde o vyjádření vděčnosti Bohu za jeho materiální zaopatření – a připomínku, že mu patří celý náš život.
Konzumace krve
Bible: „Abychom nedělali potíže pohanům, kteří se obracejí k Bohu, ale jen jim napsali, aby se vyhýbali všemu, co přišlo do styku s pohanskou bohoslužbou, aby nežili ve smilstvu, aby nejedli maso zvířat, která nebyla zbavena krve, a aby nepožívali krev.“ (Sk 15:19–20)
„Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje.“ (Mt 15:11)
Praxe: Někteří křesťané a zejména židé krev nejedí. V české kuchyni jde například o zabijačkovou polévku nebo jelita.
Názor: Není moudré zakládat tvrzení na jediném verši – důležitý je vždy kontext. Ve Starém zákoně bylo požití krve jasně zakázáno, stejně jako řada dalších věcí. V Novém zákoně Ježíš ukazoval na podstatu přikázání, nikoli jejich doslovné plnění. Zmíněný zákaz v knize Skutků pravděpodobně reagoval na konkrétní situaci – snahu předejít zbytečným třenicím mezi židovskými a pohanskými křesťany. V dnešním kulturním kontextu je konzumace čisté krve otázka spíše okrajová.